Co mají společného psychoterapie a výchova?

Minulý měsíc jsem měla poslední sezení s jednou ze svých klientek. Konzultace se schylovala ke konci a loučily jsme se. Klientka řekla: "Bude se mi stýskat!" Já spontánně odpověděla: "Mně taky!" Pak jsme se úlevně zasmály. Věděly jsme, že to zvládneme, a přece bylo loučení trochu těžké. Vlastně, kdy se v životě stane, že s někým navážete bezpečný respektující vztah, a najednou ho máte ukončit, dále se nevídat, nesdílet informace?

Jedno malé podobenství jsem však přeci jen našla.

Když se narodí miminko, je na mámě zcela závislé. Na úplném začátku bez ní nedokáže téměř nic. Musí mu věnovat hodně péče, být tu pro něj. S postupem času se však dítě chce přirozeně osamostatňovat a máma by to měla postřehnout a podporovat. Důvěřovat mu, že spoustu věcí zvládne i bez ní, a beze strachu ho nechat do toho jít. Pokud celý proces dopadne dobře, dítě dospěje a dokáže se od ní odpoutat (odstěhovat :) úplně. Máma by ho měla nechat a dát mu najevo, že ví, že ten samostatný dospělý život zvládne. Neměla by mu pak do jeho života zasahovat, ale na druhou stranu - na rozdíl od ukončené terapie - by tu pro svého potomka stále měla být.

Podobně to vnímám v terapii. Klient většinou osloví terapeuta, protože už neví, jak dál, je toho na něho moc a potřebuje někoho, kdo mu pomůže se v tom všem zorientovat. Ze začátku klient spoustu věcí neví, nenapadá ho, že si například určitým chováním zhoršuje svoje problémy, atp. Terapeut je ze začátku trošku aktivnější, vysvětluje, s čím se klient potýká, co se děje, dává důvěru, naději, ale hned od začátku leží výsledek terapie především na klientovi. S postupem času se terapeut stahuje do pozadí, protože vidí, že klient dělá pokroky, spoustu věcí už chápe, zvládá sám. Terapeut s velkou důvěrou tuší, že se klient brzy osamostatní, a s radostí poslouchá, když se dozví, že obávaná situace se objevila a klient ji sám zvládl pomocí nových strategií, které si osvojil.

Tak jako by se terapeut neměl bát nechat svého klienta postavit se na nohy a pustit ho, měla by i máma nechat svoje dítě osamostatňovat se a důvěřovat v něj.