ZE SÍTÍ

--- Krátká zamyšlení, která sdílím na Facebooku a Instagramu ---

Dodržováním intervalového kojení se může zhoršovat psychika mámy. Na první pohled to vypadá, že tyto dvě věci spolu nemohou souviset, opak je však pravdou.
Dítě brečí -> nervózně koukám po hodinách -> "Vždyť se kojilo před chvílí!" -> "Musím vydržet to brečení!" -> beru ho do náručí a lítám s ním po bytě -> nic nepomáhá, stále brečí -> "Hlad přece mít nemůže, vždyť na novorozeneckým říkali, že nemůžu kojit dřív než po dvou hodinách, spíše až po třech!" -> "Co mu je?" -> "Asi prdy nebo zuby nebo se mu chce kakat?" -> nervózně opakovaně těkám očima po hodinách -> dítě brečí -> "Jsem neschopná máma. Nerozumím svému dítěti. Nedokážu ho uklidnit. Jsem na nic. Nechci být máma. Proč jsem chtěla dítě?"
Navíc dodržováním intervalového kojení se dítě nekojí dle svých potřeb, což vede k tomu, že dítě více brečí, máma je z toho vyřízená, unavená, takže se snižuje laktace, a jelikož není v pohodě, vymýšlí různé jiné druhy uklidňování místo odpočinku u kojení -> tím se také snižuje laktace -> miminko se nekojí dle toho, jak vyžaduje a potřebuje -> tvoří se méně mléka -> velká frustrace mámy -> podání dokrmu -> bludný kruh -> který někdy skončí ukončením kojení.
Stručně a jednoduše:
Intervalové kojení po 2-3 hodinách může vést k frustraci mámy a k zbytečnému podávání dokrmu a bohužel až k ukončení kojení.
Už chápete, proč nedoporučuji kojit v přesně daných intervalech? 😊

Lež má krátké nohy.
Taky se vám v životě stalo, že se toto rčení naplnilo? Věřte mi, že při komunikaci s dětmi tomu není jinak.Většinou lžeme proto, že nechceme, aby dítě trpělo, nebylo zklamané, smutné, abychom ho ochránili. Zní to možná ušlechtile, ale vůbec to nestojí za to. Negativní emoce dítě v naší blízké přítomnosti zvládne (necháme mu je prožít, pochopíme, pojmenujeme je), a je to stokrát lepší, než když zjistí, že mu lžeme.Co pak totiž nastane? Dítě nám přestane důvěřovat, začne být nejisté, bude se opakovaně ptát, ujišťovat se, ...Jednejme s dětmi citlivě, s respektem a narovinu.
Ptáte se odkdy? Odvždy 😊 Od početí 😊Lži dětem nejsou nevinné.
Lež do výchovy nepatří. Nevyhýbejme se negativním emocím našich dětí.

Kam mi zmizelo moje miminko? Po(krok) nezastavíš, já vím, ale...Chci vám jen říct, že někdy je ta mateřská nekonečná, intenzivní, nikdynekončící únava a tak, ale když se zpětně ohlídnu, tak nevím, kdy mi to moje malý na prsou stulený dvoukilový miminko vyrostlo...
Tak zase trochu chápu ty doporučení starší generace, jak si to máme užívat, že to rychle uteče. Asi je to fakt pravda. (Ale tuto radu nám dávat nemusí, protože když ji dostaneme, zrovna chceme odletět někam na měsíc a být jen sami :)
Navíc s druhým dítětem to utíká mnohem rychleji, než s prvním... Jakto?
A jak je to se třetím? Víte? Neplánuju to potřebovat, jen by mě zajímalo, jak to pak pokračuje :-)

Mámy, nehodnoťte jiné mámy.
Mají jiné děti, jinou historii, jiné zkušenosti, jinou víru, jiné sebevědomí, jiné příbuzné, jiné kamarády, jinou výchovu, jiné vzdělávání, čtou jiné knihy a tak :-)
Se syny mi to nehodnocení někdy nejde, ale přijímat je a nehodnotit - to je nadpozemsky příjemná záležitost, když se při ní přistihnu <3 Chce to trochu tréninku, ale stojí to za to. 🥰Lociku moc doporučuju sledovat, postuje úžasně inspirativní věci :)

Konečně zábavnej prvek na hřišti v Boskovicích!
Škoda jen, že brzo zmizí...Připomnělo mi to Rakousko. Minulý rok jsme se tam mihli, vodní prvky na hřištích v parným létě jsou dokonalost! Děti si tam například různě přestavovaly korýtko a korigovaly, kudy voda poteče... Pro nás bytovkáře potřebný jak sůl!

PS: Houpacekuzmamedost 🤪

Moudro, co na mě dnes vyskočilo na facebooku....

Obavy neodstraní problémy zítřka, ale vezmou klid dneška.

Poslední dobou mi ženy na laktačním poradenství opakují:

"Tohle, kdybych věděla před porodem..."
"Proč jsem si tohle nezjistila dřív?"
"Mrzí mě, že jsem se nechala tak vydeptat na novorozeneckým..."
"Proč jsem se tak dlouho trápila a váhala jsem s kontaktováním laktační poradkyně?"

Nově nabízím setkání před porodem, které mám ušito na míru pro všechny ženy, nastávající i "aktuální" maminky, které chtějí kojit bez problémů :)
V Boskovicích osobně a pro ty vzdálenější online ;)

"Myčka období"

Jedná se o období, na které se v učebnicích zapomnělo! Hlavně by o ně měly být upgradovány ty nové - z 21. století.

Dítě je fascinováno myčkou.
Dítě si poprvé stoupá u myčky.
Dítě je velmi motivované dlouhou dobu u myčky stát.
Dítě hladí různé špinavé nádobí v myčce.
Dítě nechce, aby matka myčku zavírala.


Toto období zpravidla končí sezením v myčce (u mladšího syna zatím neproběhlo) a matčiným strachem, že se tento milovaný pomocník rozbije! :)Také měly vaše děti "myčka období"?
Něco mi říká, že v pubertě budou tomuto období klást velký odpor. :) I to je nejspíš vývoj.

Tato fotka spolužáka z gymplu se svou čtrnáctidenní dcerkou na mě nedávno vykoukla na facebooku. Během vteřiny mě naplnila radostí.Proč?Protože na fotce táta pro svou dceru dělá to nejlepší. Je tam pro ni, podporuje její pocit bezpečí, důvěru ve svět, rozvíjejí si vztah a o tvorbě obvodů v mozku ani nemluvě! Navíc máma musí být v tento okamžik klidná, protože neexistuje lepší místo na světě, kde by malé miminko mělo, mimo máminu náruč, být :)Milí rodiče, nikde dětem není tak krásně, jako u vás. Klidně všechny zavinovačky, kočárky, sedačky, lehátka a postýlky trochu zanedbávejte, ale snažte se nepromarnit příležitosti děti chovat a mazlit. Jsou to okamžiky, kdy jste vy a vaše náruč pro miminko celým světem 🥰.Myslím si, že čím je dítě menší, tím delší dobu by mělo strávit "na rodiči". Ideálně ten rok, dva (tři? víc?). Přijde vám to dlouho? A jaktože všichni rodiče říkají, že to všechno hrozně rychle uteklo? ;)Děkuji Mildovi a Viktorce za dovolení sdílet.Zajímavost na závěr: Děti nošené a ty vyrůstající v náruči milujících osob bývají dle výzkumů chytřejší, samostatnější a motoricky zdatnější. To samozřejmě není všechno! Víc informací k tomu předám zase třeba příště ;)

Berete fyzické tresty jako přirozenou součást výchovy?
Víte, tento příspěvek píšu hlavně proto, abych udělala malou osvětu = tělesné tresty nejsou vhodným výchovným prostředkem a je mnoholetými výzkumy prokázáno, že škodí.Fyzické trestání nezlepšuje chování dětí, ale způsobuje přesný opak. Takové trestání mimo jiné způsobuje u zvýšenou agresivitu, antisociální chování a zvýšené zuřivé chování ve škole.Prostě chci vám sdělit, že je to neúčinný způsob výchovy a že je lepší se mu vyhnout (o:Jako obrovský potenciální benefit vnímám to, že když přetrhneme řetězení násilí na dětech, snížíme pravděpodobnost, že naše děti budou bít svoje děti a že celkově bude naše společnost do budoucna zdravější ❤

Opomíjená potřeba nás všech. Dotek dělá strašně moc. Mazleme, tulme naše děti, jak jen můžeme!"Rozdíl mezi maminkou, která dítě nosí, a tou, která ho vozí, je v počtu doteků. Miminko v kočárku za cca hodinu obdrží od své mámy průměrně dvacet kontrolních dotyků. Je to z důvodu, že po "zavrnění" máma kontroluje, co se děje, a často jen urovná peřinku a dítěte se ani nedotkne. Zatímco dítě nošené v šátku je dotýkané neustále. Jednak plochou mámina těla, a navíc asi devadesáti osmi spontánními dotyky, které máma mimovolně automaticky udělá. Proto se ptám, kterým miminkem byste chtěli být? A přitom slýchám posměšné komentáře na adresu maminek, které nosí své děti na těle..." Jiří Halda - Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomenout

Všechny to známe, s akčními batolaty je to pořád něco. Denně jsme přítomny u desítky situací, které nejsou dle našich představ. Dítě dělá "nebezpečné, nepřiměřené, nepředvídatelné či nelogické" činy... anebo?Někdy se vaše neblahé tušení pravděpodobně vyplní, ale někdy? -> někdy fakt stojí za to těch pár vteřin vydržet bez reakce... počkat."Víš, je lepší jít rovně po cestě, tady ten svah je plný klouzajících mokrých listí." Dítě se střemhlav vrhá dolů z prudkého svahu (fotka klame :)) - vše ve vás vře - uaaa, uaaa, teď jsem to říkalaaaa lalaaalaa. Vydržíte, neřvete, jen pozorujete. Dítě běželo zachránit psa. Opět si potvrzujete, že máte chrabrého syna, kterému nejsou jedno ani lidi ani zvířata. Po kom to to dítě má? 🥰Taky jste už zkusily vyčkat a zjistily jste něco příjemně překvapivého?

A je tu opět pravidelná rubrika RAD, MÝTŮ, NESMYSLŮ a BIZARNOSTÍ o kojení, se kterými se potkáváte. Ještě jednou děkuji za sdílení vašich zkušeností! 😌Ano, existují ženy, které nemohou kojit. Je to vzácné, je jich málo, ale existují.
Srovnávání s druhými nebo dávání někoho za vzor rozhodně není pro kojení podporující ani motivační.

"Prdy" u svých drobečků řeší téměř každá máma, a tak bych se s vámi ráda podělila o to, co dle mého fakt funguje. Nepotřebujete nic speciálního. Rodiče většinou experimentují s nejrůznějšími přípravky z lékárny, a někdy místo zlepšení dochází dokonce i ke zhoršení.

1) často kojte a ideálně v savčí poloze (břicho na břicho),

2) před kojením nechte dítě bez plenky v klubíčku vyprdět :),

3) pokud jen trochu můžete, zbavte se dokrmů z umělého mléka a dudlíku,

4) nechávejte dítě během dne co nejvíce bez pleny,

5) mějte dítě v kontaktu kůže na kůži,

6) noste v šátku či ergonomickém nosítku,

7) dávejte dítěti volné pohodlné oblečení,

8) přirozený porod a oddálení prvního koupání pomůže přirozenému osidlování mikrobiomu,

9) v případě krize zkuste masáž bříška olejem,

10) netrapte se neustálým hledáním zdroje pláče. 

😴 Spaní s miminkem 😴 Řeknu vám tajemství, chcete? Tělo matky je prostředí, kde je děťátko první tři měsíce (a někdy i mnohem mnohem mnohem déle) nejspokojenější, nejdokonaleji se tam vyvíjí, a prostě tam patří. Je nelogické, že sotva se narodí, je tendence ho dávat na záda na rovnou podložku! Maminky to velmi často ví, cítí, kde je jejich děťátku dobře, ale tlaky okolí jsou pro ně velmi silné a stydí se říct, že jejich ratolesti spí jen na nich, vedle nich, v šátku, nosítku, s nimi v posteli atd. Je jim vytýkáno, že tak svoje děti rozmazlují, zvykají, že zvyšují závislost na nich a další podobné nesmysly. K článku o společném spaní se kopu už delší dobu a určitě ho během 2022 dopíšu... Pro zastánce evidence based přístupu - je již nepopiratelně četnými výzkumy prokázáno, že kontakt a společné spaní dětí s rodiči je pro dítě mimořádně prospěšné. Víc napíšu do toho článku 😅. Mámy, nemusíte se bát dělat něco, co intuitivně cítíte, že je správné a okolí do toho může být houbeles :) Stejně tak mně je houbeles do toho, že někdo nechá spát novorozence ve vedlejší místnosti :) ... ikdyž... nedělejte to! 😇😇😇

Cucflek od dítěte :) Tohle je důkaz místo slibů! Modřina od přisátí novorozeněte asi 4 cm od bradavky 🤭 Můžete se setkat s názorem, že dítě se na prsa s "nevhodnými" bradavkami nepřisaje. Není tomu tak ;) S trochou nadsázky se dá říci, že miminko se dokáže přisát na cokoliv, rozhodně nepotřebuje dokonalou bradavku (ehm a jak by vlastně vypadala?) Takže pokud vám bylo sděleno, že bradavky nemáte "hezké, dlouhé, nachystané, ..." a já nevím co, nevěřte tomu! S úsměvem vzpomínám na jedno poradenství, kdy jsem nevěděla, že na novorozeneckém mamince řekli, že "s takovými bradavkami přece nemůže kojit" a ona byla tak unavená, že si kloboučky zapomněla nasadit a s naprostým úžasem si uvědomila, že kojí bez nich! Její dcerušce trvalo se "to přeučit" jen pár minut :-) Takže něco jako nenachystané bradavky spadá do kategorie kojících bizárů.

No... co k tomu jen napsat :) Psychické problémy prostupují celou populací a tyhle doporučení od zdravotníků mi smrdí jejich úzkostnou poruchou. Ta si samozřejmě nevybírá dle povolání a nechci tady nijak stigmatizovat, jen je důležité si získané informace ověřovat! Doporučuji například oslovit některou z poradkyň @prirozenekojeni :) V nemocnici je neumyté miminko pro personál infekční. Je tam i velmi časté, že se ženám hrubě sahá na prsa, vráží se do úst miminka a další nevhodné praktiky. Prosím tohle nemusíte trpět a ani si nemusíte nechat miminko ihned po porodu omýt. To mu doopravdy nezajistí dobrou aklimatizaci na tomto světě... Neexistuje žádný lékařský důvod pro omývání prsou ženy! Dezinfekční ubrousek nepatří na bradavky (a pak k ústům miminka) už vůbec 🧐 

Před časem jsem udělala takový malý průzkum. Zajímalo mě, s jakými nesmyslnými doporučeními ohledně kojení se maminky setkávají. Přiznám se, že jsem se nestačila divit, a to možná i proto, že drtivou většinu ženy dostaly od laktačních poradkyň, pediatrů či novorozeneckých sester. Začnu těmi hodně bizarními a postupně se dostanu i k těm, které mohou vypadat logicky, hodně maminek jim věří, ale kojení spíše komplikují. Co dodat ke KOJÍCÍM BIZÁRŮM I? Snad jen to, že tělo je fakt neuvěřitelně chytrý a dokáže toho spoustu, ale že by prsa zvládla samovýrobu šampaňskýho a kefíru, se mi nějak nezdá ;).

Kromě toho, že v průběhu kojení cítí máma klid a relaxaci, zdá se, že účinky kojení jsou dlouhodobější. Hladina stresového hormonu kortizolu i krevní tlak jsou nižší i mezi jednotlivými kojeními, tedy v čase, kdy žena zrovna nekojí. Je to z toho důvodu, že pokud je oxytocin vylučován často, má vliv i na další oblasti v těle, čímž vytváří dlouhodobě příznivé efekty.
Mámu tedy chrání i před dalšími onemocněními spojenými se stresem i v pozdějším věku, kdy už nekojí.
Velké klinické výzkumy ukázaly, že ženy, které kojily, jsou chráněné před kardiovaskulárními onemocněními jako je infarkt, mozková příhoda či hypertenze. Čím více dětí a čím déle tyto ženy kojily, tím je ochrana výraznější. Do určité míry jsou chráněné i před diabetem druhého typu.
Za tuto ochranu pravděpodobně zodpovídá opakované uvolňování oxytocinu při laktaci.

Převzato z: Kerstin Uvnas Moberg, M.D., Ph.D. - The Hormone of Closeness: The Role of Oxytocin in Relationships

Mámy! Pojďme rozbalit zabalené separované vánočky z porodnic a užívat si ten nejkrásnější kontakt, pojďme s miminkem v posteli proválet šestinedělí!
Benefitů je tak moc, že by se mi to nevlezlo ani do pěti instagramových postů 😊
Na novorozeneckém prudili? Nemohly jste mít miminko u sebe v posteli? Musely jste ho po deseti minutách oddělávat z prsu? Poslechly jste? Chápu! Nevadí! Doma to jde vynahradit <3
Dítě bez maminky pláče, tep i tlak stoupá, kyslík klesá. Plačící dítě potřebuje více kalorií, tak začíná být hypoglykemické. Kontakt kůže na kůži miminko dokonale reguluje. Vzniká také vazba, která ovlivňuje vztahy na celý život. Není lepší základ pro kojení než tento těsný kontakt. Při spánku na mámě navíc probíhá dokonalý vývoj obvodů miminka v jeho mozku. V kontaktu se tvoří základ pro sociální a emoční inteligenci...
...a samozřejmě mnoho dalšího, ale o tom zase někdy jindy! 

Užívejte si s miminkem kontakt kůže na kůži, jak jen to jde!

Oblast, kterou s klienty řešíme velmi často. Typicky to může být třeba máma, která se bojí o své dítě. Jasně, je to normální, strach je důležitá emoce, bez které bychom už dávno vymřeli. Když by na nás chtěl zaútočit mamut, asi by nebylo úplně nejvýhodnější ho v klidu sledovat a čekat, co se stane. Na druhou stranu v nás úzkost mohou vyvolávat i situace, kde nám nijak nepomůže, neplní žádnou funkci, zkrátka nepotřebujeme nastartovat rychlou reakci našeho těla jako při boji či útěku.
Někdy jsme na obavy v naší hlavě tak zvyklí, že už je bereme jako součást naší povahy, osobnosti. Věřte mi, že úzkostné myšlenky nemají magickou moc -> "Když se o něj budu strachovat, než dojede do cíle, určitě se nic nestane!" a že nadměrné obavy nám škodí -> "Syn má přespat u kamaráda? A co když se mu tam něco stane? Vždyť ho vůbec nebudu mít pod kontrolou! Raději mu to nedovolím." Důsledkem bude akorát se zbytečně narušený vztah.
A tak mám pro vás takový tip. Zkuste týden věnovat pozornost obavám ve vaší hlavě a zaznamenejte si, kolik se z celkového počtu skutečně naplnilo. Pokud nějaké takové byly, jak to nakonec dopadlo? Pomohly samy o sobě k řešení situace?

Děti nepotřebují dokonalé mámy.

Dovolme si touhu o dokonalosti odstranit ze svých hlav. Vím, že většina milujících rodičů chce, aby z jejich dětí vyrostli šťastní a dobří lidé. Na děti však nefungují univerzální recepty, a tak se nám při vší té snaze občas něco nepovede.
Řeknu vám jednu skvělou věc. Děti se učí z našich chyb! Fakt je to posunuje! Nechme, aby chyby nasměrovaly i nás mámy -> bez nadbytečné viny, sebetrestání. Děti se učí i z toho, jak své přešlapy přiznáme, okomentujeme, napravíme, zkrátka jak na ně zareagujeme 😊 A to je výzva!
"Anyone who has never made a mistake has never tried anything new." Albert Einstein

Věta, kterou slyšela nejedna máma.

Pojďme si trošku rozebrat, co jedno takové vyřčení od zdravotnického personálu může způsobit.
-> podpořit vznik nejrůznějších psychických problémů (poporodní deprese, úzkosti, snížené sebevědomí, ...)
-> způsobit problémy s kojením
-> žena kojení rovnou zavrhne
-> ...
Věta obsahuje hodnocení ženina těla. Těla, které je tak dokonalé, že zvládlo odnosit dalšího člověka na této planetě, těla, které je úžasným prostředím pro novorozence, těla, které nikdo nemá právo hodnotit, a to ani "odborník" z novorozeneckého či gynekologického oddělení.
Jakýmkoliv způsobem komentovat ženino tělo v citlivém období těhotenství, porodu a šestinedělí je velmi zraňující a nemělo by se dít. Nikdy.
Znepokojují mě informace, které jsou budoucím maminkám předávané, a které nemají žádnou oporu ve vědě.
Řeknu vám tajemství. Dá se kojit s jakkoli velkými prsy. Velikost neovlivňuje množství mléka v nich uloženého. Pokud má žena nedostatek mléka, není to malým obvodem hrudníku. Hodně velká prsa mohou být pro kojení určitou komplikací, ale rozhodně kojení neznemožňují. Dítě nepotřebuje ani dlouhou bradavku k bezproblémovému přisátí. Přisává se totiž na dvorec. Bez kloboučků a bez problémů kojí i mámy s vpáčenými bradavkami. Komplikace v tomto případě přináší spíše snaha o dokonalé technické kojení, snaha o vychytání neexistujícího správného úhlu, nedůvěra ve vlastní tělo, a mylné přesvědčení, že já musím dítě, co nejlépe naštelovat, nasměrovat, přiložit ("tak jak mě to v nemocnici po porodu učili").

Berte informace z novorozeneckých oddělení s rezervou. Kdyby byla pravda všechno, co se tam dozvíte, tak jsme již dávno vymřeli 😉 Vaše prsa i s bradavkami jsou pro vaše dítě dokonalé.

Klienty vnímám jako experty na jejich problém. I když se maximálně snažím vžít do jejich problémů, tak stejně si asi jen myslím, že vím, jak to někdy musí být extrémně těžké. Například když jsem nikdy netrpěla obsedantně kompulzivní poruchou, můžu jen odhadovat, jak moc je pnutí, udělat nějaký rituál, silné. Dokud jsem nebyla máma, mohla jsem si jen představovat, jak péče o děti vyčerpává. Dokud jsem nezažila obrovský smutek po ztrátě blízké osoby, měla jsem jen představu procesu truchlení atp.
Klienti někdy uhodí tak skvěle hřebíček na hlavičku, že je škoda se s vámi o to nepodělit!
Včera v terapii použila klientka s úzkostmi výborné přirovnání: "Pokud chci něco udělat dokonale, perfektně, zkrátka na 100 %, musím to dělat donekonečna."
Se snahou dělat věci dokonale, se v terapii potkávám poměrně často. Pro klienty je těžké tento zažitý styl opustit, protože jim to obvykle přináší spoustu benefitů. Šéf vás chválí, je na vás spolehnutí, zvládnete mnohem více práce než ostatní, dostanete kvůli tomu třeba vyšší odměnu, stoupáte v kariérním žebříčku, jste úspěšní, můžete si dovolit dražší auto, můžete se porovnat s lidmi, kteří na tom nejsou tak dobře jako vy, máte to doma jako ze žurnálu, nikdy se nezastavíte, více toho stihnete, třeba se občas k dokonale odvedené práci i přibližujete,... ale? Můžete se sami zamyslet (nebo mi i napsat do komentářů), jaké nevýhody to přináší.
Jsem vděčná, že mohu výborná moudra svých klientů dále při své práci využívat, a taky za to, že dávají do života něco mně samotné. 

Ze začátku dostává čerstvá maminka opakovaně otázku: "Kojíš?" Přemýšlela jsem, jak to musí být těžké pro maminky, kterým se to z různých důvodů nepodařilo. Které se hodně snažily, ale nakonec to prostě nevyšlo... Otázka: "Kojíš?" se s věkem dítěte postupně mění na: "Ty ještě kojíš?" nebo od pediatra: "Ještě kojíte?" Jak kdyby najednou lusknutím prstu to už bylo v určitém věku divné, na obtíž, zvláštní, nevhodné a já nevím co.
Kojení je samozřejmě nenahraditelné, předáte tím sobě i dítěti mnohem víc, než si myslíte. Kojení není jen jídlo, o tom ale zase někdy jindy 😊 Existuje spousta výborných laktačních poradkyň, nemusíte na to být samy. Žádná otázka ohledně kojení není trapná, problémy mohou nastat kdykoliv a vždy má cenu za kojení bojovat.
Kojení je záležitost, do které nikomu nic není. Jestli kojíte rok nebo tři, je to vaše rozhodnutí, jste máma a děláte to, co vyhodnotíte pro vás a vaše dítě jako to nejlepší. Netajím se tím, že jsem pro dlouhodobé kojení z mnoha různých důvodů, ale respektuju mámy, co se rozhodnou kojení ukončit, protože pro to prostě mají svůj důvod. Ten nemusí nikomu sdělovat. Je to jen jejich soukromá intimní věc.
Jednu věc bych však byla ráda, aby mámy nedělaly.
NIKDY NEPŘESTÁVEJTE KOJIT KVŮLI TOMU, ŽE VÁM TO ŘÍKAJÍ TI DRUZÍ!
Věřte svým pocitům, vy víte samy nejlépe, co je pro vás a vaše dítě to nejlepší, a co oba potřebujete.
Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje kojit minimálně do dvou let dítěte a dále dle potřeb. Velmi často se dlouhodobému kojení diví nebo ho pomlouvají osoby, které sami nekojily, nebo kojily jen velmi krátkodobě, či sami nebyly kojeny. Nemají prostě tu zkušenost, a tak vyvozují, že jejich byla ta správná. Možná. A možná taky ne 😊. 

Líbilo by se mi, kdyby gynekolog těhotné ženě sdělil větu znějící nějak takto: "Váš porod je nejpravděpodobnější v termínu od 20. srpna do 20. září. Je naprosto v pořádku, pokud porodíte kterýkoliv z těchto dnů."

Žena se totiž k vypočítanému dnu porodu může velmi upínat, a i jen několik odchylujících se dnů od tohoto data ji nezřídka znejišťuje, a pak třeba i komplikuje porod. Psychika hraje u porodu klíčovou roli.

Lékaři často již den po "přesně" vypočítaném datu porodu nesprávně mluví o přenášení. Máma se začne strachovat, že dítě bude ve zkažené plodové vodě, že bude moc velké, neporodí ho atd. Naopak když porodí třeba o dva týdny dříve, obává se nedozrálosti. Stres a pochyby k porodu nepatří a znesnadňují jeho začátek a průběh. Miminko v naprosté většině případů ví, kdy se má narodit.

Proč je nezbytné nechat novorozeňátko na nahém těle matky?REGULACE

Dítě slyší matčin známý hlas, tlukot srdce a také její vůně je mu známá. Cítí se díky tomu bezpečně a jeho tělíčko se zklidňuje. Tep, dýchání, saturace, krevní tlak a teplota se stabilizuje rychleji na jejím těle, než když jsou děti separovány. Ve velmi citlivé a krátké periodě jsou jeho potřeby uspokojeny. 

ATTACHMENT

Mozek dítěte není ve stresové reakci. Dítě se cítí bezpečně, otevře oči, aby provedlo první oční kontakt s matkou. Zjistilo se, že zde již vznikají počátky emoční a sociální inteligence! Toto je nejdůležitější okamžik, vazba, která dává základ všem dalším vztahům v životě.

KOJENÍ

Dítě je samo aktivní, dokáže se bez pomoci dostat k bradavce a začít sát. Díky této časné stimulaci nebývá problém s nedostatkem mléka. Jelikož dítě pije, nebude mít hypoglykémii, mámin hrudník ho automaticky zahřívá, a dokonce ho dokáže i ochladit, když je jeho tělíčko příliš teplé.

SPÁNEK

Poté dítě v tomto bezpečném prostředí usne a všechny tyto vjemy se zapojí do emocionální části mozku (amygdaly), kde se uspořádají. Pak se vrátí se vrátí zpět do kůry, a když se dítě probudí, dokončí se mozkové obvody klíčové pro jeho zdravý vývoj.

CO SEPARACE ZPŮSOBUJE?

Separací se ruší vše výše uvedené. Dítě pláče, tep i tlak stoupá, kyslík klesá. Plačící dítě potřebuje více kalorií, tak začne být hypoglykemické, dostane tedy cukr, čímž se narušuje činnost střeva. Střevo potřebuje pouze kolostrum k pokrytí žaludku protilátkami na ochranu před bakteriemi.

A CO PŘEDČASNĚ NAROZENÉ DĚTI? TY PŘECE MUSÍ DO INKUBÁTORU, NE?

Předčasně narozené děti potřebují matku ještě více, aby došlo k jejich stabilizování. Namísto toho, aby byli rutinně odkládány do inkubátorů s jasným světlem, hlasitým zvukem, cizím pachem dezinfekce atp., měli by být na dokonalém těle jejich mámy. V inkubátoru brečí, vzniká toxický stres, který negativně ovlivňuje vývoj jejich mozku a separace způsobuje pomalejší a horší stabilizaci.

Zmíněné poznatky na četných výzkumech prokazuje Nils Bergman.

Jednou z nejčastějších příčin pláče u novorozenců a kojenců je málo časté či intervalové kojení a odložení miminka mimo náruč rodiče.

Kojení po 3-⁠4 hodinách bylo doporučováno v minulém režimu, nasedaly na to další nesmysly, jako bylo třeba to, že se staré mléko míchá s novým a miminko z toho bolí bříško. To však dost pravděpodobně neplakalo z důvodu bolesti bříška, ale z důvodu hladu, chybějícího kontaktu, nedostatku sání atp. Mateřské mléko je lehce stravitelné a žádné "míchání" nehrozí.
Malé děťátko není stroj a nelze ho kojit v nějakém přesně určeném čase. I pokud v prsech mléko není, nevadí, sání je miminku příjemné, uklidňuje ho, cítí mámu a zvyšuje se produkce oxytocinu. Navíc sáním se tvorba mléka stimuluje. Mámy, které kojí na požádání nemívají problémy s nedostatkem mléka.
A proč to píšu? Maminky se někdy cítí velmi bezmocně, že miminko pláče a nemohou ho uklidnit. Mají pocit, že jiné maminky tak uplakané děti nemají. Bezradnost je nutí přemýšlet, co dělají špatně.
Milé ženy, pokud máte své miminko u sebe, často ho kojíte, konejšíte, nosíte, tulíte, děláte maximum!!! I když třeba zrovna nejde utišit, tak jen tím, že je u vás, nezažívá toxický stres, který ovlivňuje vývoj jeho mozku. Navíc kontaktem, kojením a pohledem do očí podporujete jeho pocit bezpečí ve svět, který si už ponese celý život.
Děťátko by nikdy nemělo plakat o samotě. NIKDY. To není rozmazlování, to je neurověda. 

Již spoustu let se bojuje za lepší a důstojnější porody. Naprostou samozřejmostí by mělo být respektování ženy i jejího děťátka. Neméně důležitou součástí také důvěra v její schopnosti porodit. I když to od těch 90. let jde pomaleji, než asi mnozí předpokládali, změna rozhodně nastala. Tímto vzdávám velký hold všem, kteří se na tom podíleli a podílejí.
Co však mám pocit, že stagnuje (a prosím klidně mě vyveďte z omylu!), je respekt k ženám a miminkům na novorozeneckých odděleních. Myslí si tam snad, že žena je citlivá jen v rámci rození miminka? Nebo ani to ne? Že miminko nemá psychiku? Že žena je hloupá prvorodička a nic neví, nic nechápe? My jí zde ukážeme? A i kdyby to tak nakrásně bylo, o to víc přece potřebuje opečovat.
Když jsem se začala o psychiku maminek více zajímat, najednou byly ženy kolem mě více otevřené a dozvídala jsem se až neuvěřitelné informace, které jim byly sdělovány v období tak citlivém, jakým období po porodu bezesporu je. Myslím si, že informacemi to ani nazvat nelze. Byly to nejrůznější bláboly, rady a pověry od zdravotnického personálu, ze kterých se mi svírá srdce. Kromě toho bylo velmi časté, že s miminkem bylo zacházeno jako s věcí a mělo to přímý vliv na jeho další adaptaci, kojení, psychiku, ...
Informace lživé, nerespektující, protiprávní, nevědecké, neempatické, bizarní, neuvěřitelné, odporné, které si nemohu nechat pro sebe, a tak vám jich v příštích dnech pár odtajním.
Prosím nezapomínejme, že maminka i miminko jsou po porodu extrémně citlivá propojená jednotka. Ano, čtete dobře - jednotka. Je škodlivé je "rozdělovat na dvě části". Jsou jednotka a psychika jednoho ovlivňuje toho druhého. Je za hranou maminku sekýrovat, vysmívat se jí, hodnotit ji, dávat nevyžádané rady, poukazovat na nedostatky, separovat ji od partnera, a jakkoliv komunikovat bez respektu.

Císařský řez bývá pro psychiku matky velmi náročný. Může být spouštěčem zpochybňujících myšlenek o sobě jako ženě, matce. "Ani jsem své dítě nezvládla porodit. Jsem neschopná. Budu vůbec dobrá máma? Je to dítě moje?" Existuje však jednoduchá možnost zázračného zvratu! Díky okamžitému přiložení nahého novorozenečka na kůži matky dochází ke zoptimalizování hladin hormonů, máma se uklidňuje a díky kontaktu kůže na kůži nejen, že méně krvácí (tím pádem lékaři mají méně práce na operačním stole), dojde také k celkovému zklidnění a psychika rodičky se okamžitě začne zlepšovat.

Pokud však dojde k separaci maminky a miminka, maminka se obvykle dostává do hluboké bezmoci a tento okamžik se může stát spouštěčem prvním psychických problémů po porodu. Obtíže někdy odezní během šestinedělí, nezřídka však přetrvávají roky, a pak je náročnější s nimi v terapii pracovat.

Nejčastější protiprávní, neetické, nerespektující argumenty zdravotnického personálu bývají: "My to tady tak neděláme. Na operačním sále je zima. My ho dáme na vyhřívané lůžko na adaptaci. Však vy si musíte maminko odpočinout. Tatínkovi ho nedáme, není to náš postup. Náš vnitřní řád říká, že ..."

Prosím zjistěte si svá práva ještě před porodem. Úžasnou osvětu dělá třeba Ágnes Němečková, které můžete zavolat kdykoliv, když se dostanete do situace, že nebude brán ohled na vaše práva či vašeho dítěte.
Předcházejme psychickým problémům u maminek a miminek! 

Mámy dostávají spoustu rad, co mají dělat, aby jejich děti spaly celou noc, a i v dnešní době se dozvídají informace, které přímo narušují psychický vývoj dítěte: "Nech ho vybrečet, dej ho do jiné místnosti, přestaň ho kojit ..." 🤨
Dětský lékař a neurověděc Nils Bergman tvrdí, že dětský mozek v prvních třech měsících života neví, zda je den či noc. Pomocí čichu však bezpečně pozná, zda je u mámy, a tudíž v bezpečí, nebo je dítě někde odloženo. 👶
Miminko není určeno na to, aby prospalo celou noc, ale aby mělo kvalitní spánkové cykly, které řídí matčina vůně, a utvářelo ideální obvody v mozku.
Milé mámy, nevyčítejte si, že miminko nespí celou noc, není to jeho úloha. Jeho úloha není ani synchronizovat se s vaším spánkovým cyklem. 😴
Spánek je velké téma, které maminky řeší. Nenechte se rozhodit radami okolí. Tím, že s miminkem spíte a ono cítí vaši vůni, děláte maximum pro jeho zdravý vývoj.
To je věda, to je biologie, to je 21. století.