Jak si odpočinout nejen s akčním batoletem, a přitom přispět k jeho rozvoji

Delší dobu jsem se cítila unavená a věděla jsem, že mi nezbývá nic jiného, než se naučit relaxovat i s mým malým bdícím akčním horolezčetem. Já fakt nevím, jak to máte vy, ale my musíme být pořád venku. Doma se stejně moc odpočívat nedá; vždycky se tam najde něco, co je potřeba udělat, nepořádek se dělá mnohem rychleji než pořádek, a některá dítka navíc doma ve známém prostředí dokážou neustále vymýšlet opravdu neuvěřitelnosti. Vašík třeba donekonečna vylézá na všemožná místa za pomocí těch nejnestabilnějších věcí a to začalo, ještě než uměl chodit... 😊

Přemýšlela jsem, co mám dělat. Jedno malý nenápadný akční batole mě přece nemůže dostat! Poměrně rychle mi došlo, že pokud nechci padnout, bude nejlepší načerpat energii VENKU. I když poslední čtyři měsíce bláta nebyly nic, co by mi hrálo do karet, stejně to fungovalo. 😊

Zde je tedy mých pět nápadů, jak pobytem venku s "akčňákem" čerpat energii:

Mobil nechte doma

Když ho máte u sebe, vždy budete v pokušení podívat se, jestli vám někdo nepsal, v nudném okamžiku projet zeď Facebooku, odpovědět kamarádce na její trable atd. Je to zvláštní, sama nevím, jak to funguje, ale když ho u sebe nemám, cítím se o pár kilo a starostí lehčí, navíc nemusím nic kontrolovat a nikdo nekontroluje ani neruší zase mě.

Běžte sama

Je pravda, že pokec s kamarádkou může být fajn, ale většinou řešíte zase jenom děti, a i od toho je nutné si pravidelně odpočinout. Klid a ticho léčí.

Oblečte dítě do věcí "na lítačku"

Vím, ty značkový kamašky z merina vypadají skvěle, vestička je sice světlá, ale tak mu sluší, za ty roztomilý tepláčky jste dala víc než za svoje kalhoty na běhání, ale když ono je v nich tak roztomilé! Tak takhle ne. U drahých a choulostivých hader budete chtě nechtě řešit, jak moc se zašpiní, venku budete dítě vést za ručičku, aby se náhodou někde neotřelo, neupadlo, okřikovat ho, aby si nesedalo na tu špinavou zem. Všechno to bude jen spousta neuvěřitelně vyčerpávajících povelů pro vás oba a odpočinek nikde.

Vyjděte do přírody

Nejlepší je zvolit pole, louku či les. Stačí tam malýho akčňáka vyklopit a prostě ho nechat vypořádat se s divokou přírodou. Můžete to zkusit i v městským parku, ale je to místo, kde musíte zase o něco více dozorovat. Dnes dopoledne jsme v jednom takovým byli a ještěže jsem ty prošlý vlhčáky na spodu tašky na kočár vyhrabala, hodně mi pomohly v odstraňování psího exkrementu z Vašíkových zad. Obecně si myslím, že vlhčený ubrousky jsou dobrý na všechno kromě dětské kůže, proto mám stále stejný balík už od porodu, ale tentokrát jsem si je fakt nemohla vynachválit.

Nechte doma několik typů matek

• Edukátorka: Je to máma, co neustále dítěti mluví do jeho poznávání světa a chová se asi jako učitelka přírodopisu na prvním stupni. "Tohle je smrk, ten patří mezi jehličnany, á hele, tady je dub, ten má žaludy, a dej si pozor, ať to nepleteš s bukvicemi..." Nevím, nakolik si myslí, že ji její ratolest poslouchá a vnímá, ale co vím jistě, je to, že tím svému malému objeviteli krade jeho svobodnou volbu zkoumat si a řešit si to, co zrovna on chce a co ho zajímá.
• Vysvětlovačka: Tahle máma může na první pohled působit jako edukátorka, ale vysvětlovačka vysvětluje všechno. Třeba i to, proč té rodině, co šla okolo, plakalo dítě, spekuluje, co se mu asi stalo, vysvětluje, jak funguje pláč, a volně přejde k tomu, jak funguje třeba déšť. Tohle bere hrozné síly.
• Okřikovatelka: "Nesahej na to! Poslouchej mě! Proč tak rychle běžíš? Pojď sem! Nekřič tolik!" Je to spousta příkazů, zákazů, doporučení a taky spousta vzdoru společně s vaším nulovým odpočinkem. Únavný. Dál.
• Upravovatelka: Tyto mámy mají hodně vypracovaná stehna z nenadálých výpadů. Hnedle urovnají dítěti čepičku, zastrčí podolek, povytáhnou ponožku, upraví rukavičky, přelepí suchý zip na botičkách do rovna, odhrnou vlásky z čela, ... Neustále také nosí tuny vlhčáků a používají je na každý odkrytý kousek dětské kůže. Jo, tak na zpevnění těla matky asi dobrý.
• Ukazovatelka: "Jé, podívej tam nahoru, tam leze veverka! A hele, tady je šiška! A všiml sis toho mraveniště? Koukej, tady je kůra stromu a zde je keř a zde je kámen a všiml sis...?" Je to únavný, dítě si i bez vás všimne spousty pro něj zajímavých věcí a nepotřebuje k tomu žádnou pomoc.
• Pomahačka: Dítěti nejde v rukavičkách sebrat kamínek. Pomahačka okamžitě ochotně přiskakuje a strká mu kamínek do dlaně. Malý průzkumník se trochu zamotá do vyšší trávy, maminka ji hned začne udupávat, aby se mu lépe chodilo. Jakmile se objeví hrbolatá cesta, vezme dítě za ruku nebo do náruče a ihned mu pomáhá zdolávat jakýkoliv nerovný terén. Hlášení všem pomahačkám, věřte mi, tohle je fakt past do budoucna!
• Ochranitelka: Tento typ úzkostně monitoruje celý prostor, kde se dítě pohybuje, a neustále se z něj snaží odklidit všechny nebezpečné předměty. Tu podrží větev, tam odstraní kámen, tam radši navede dítě na jinou cestu, občas ho raději přenese. Při chůzi se kolem něj pořád motá a jistí ho, po rovině aspoň přidržet za kapucku! Není to nic neobvyklého, jen kdybyste měli pocit, že už je toho na vás moc, tak zkuste https://www.mamaneninana.cz/orientacni-dotaznik-uzkostnych-priznaku/.
• Designérka: Kočár, dítě i máma jsou dokonale sladěné. Ponožky ladí k fusaku, máma má stejnou čelenku hořčicové barvy s drobnými puntíky jako její dcera, a dokonce se jí podařilo sehnat ve stejném odstínu i plínky a lak na nehty. Tady platí již výše zmíněné, budete mít strach, že se umažete vy, kočár i dítě.
• Doporučovatelka: "Miláčku, dáváš si hezky šišky na kupičku, ale ještě tuto šištičku si dej blíž, ať to máš hezčí. Nechceš kolem dát i kamínky? Ukaž, co držíš za větvičku, no dobře, jen opatrně. A nechceš si radši vzít tady tu větvičku?" Uf.
• Chválička: Tyto maminky se dokážou hodně rychle unavit. Neustále dítěti tleskají, chválí ho za úsměv, za to, že zvedlo ze země papírek, za to že chodí, dýchá, ...
• Svačinářka: Kdekoliv se v přírodě zastaví, roztáhnou ubrus na pařez a celý ho zaskládají nejrůznějšími dobrůtkami, dítě tak místo vstřebávání okolí vstřebává něco úplně jinýho a postává na jednom místě.
• Principálka: Opakovaně chce od dítěte předvádět, co se předtím spolu naučili. Dokola jede paci paci, tak jsi veliký, jak dělá kráva, ukaž otočku, udělej sloní chobot, ...

A jak se má teda máma chovat, aby přišla domů odpočatá? DŮVĚŘOVAT dítěti, že
-> tu "divočinu" venku zvládne,
-> oči před větví zavře,
-> vyjetý koleje zmrzlé půdy zdolá,
-> seběhnout z kopce se mu podaří, i když se možná kousek skutálí,
-> vraní oko si jako první věc k jídlu nevybere,
-> pračka tu přírodní špínu zvládne,
-> když se někde zasekne a bude se vztekat, dokáže nakonec tu překážku zdolat samo, bez její pomoci, a pak z toho budou mít oba radost.

Když svému dítěti dáte DŮVĚRU v jeho schopnosti, bude si více věřit. Když ho nebudete pořád ochraňovat, bude méně úzkostné. Když ho necháte vypořádat se s překážkou samotného, bude odolnější. A ani hloupé nezůstane, i když mu nebudete vysvětlovat celý svět a vyhnete se vyjmenovávání všech druhů jehličnanů, co znáte. Nezprudíte ho, a dokonce podpoříte jeho přirozenou zvídavost, se kterou se pojí i lepší zapamatování, pozitivní emoce a přirozená kreativita. 😊

A když vy tohle všecko zvládnete, budete zaručeně ODPOČINUTĚJŠÍ.